| Výuka > Principy počítačů > Typy modemů a programy pro spolupráci s modemem |

Typy modemů a programy pro spolupráci s modemem

Typy modemů

  • Hayes kompatibilní modemy

    Hayes kompatibilní modemy jsou nejrozšířenější skupinou modemů a pokládáme je za standard. Jsou to modemy, které mají vlastní mikroprocesor, jsou řízeny programem (firmware) a je možné je konfigurovat známými AT příkazy. I když každý výrobce rozšiřuje základní sadu AT příkazů o vlastní vymoženosti, je jednoduché tyto modemy používat, protože jsou obvykle nastaveny od výrobce tak, aby vyhověly nejširšímu okruhu zájemců. A i když nejsou, je snadné vyčíst z dokumentace posloupnost AT příkazů, která modem přizpůsobí našim požadavkům (tzv. inicializační řetězec).

    Tyto modemy je snadné používat i na různých platformách (Windows, DOS, Linux, OS/2, ...) a lze je jen doporučit, protože nepotřebují speciální ovladače, způsob jejich ovládaní je znám a nenarazíme na žádná výrobní tajemství či nepřekonatelné licenční podmínky.

  • Softwarové modemy

    Softwarové modemy (také soft-modemy) jsou odlišné tím, že nemají vlastní mikroprocesor a proto je musí ovládat procesor počítače (také tzv. "Host Signal Processing"). Znamená to pro počítač velké zatížení (až 50% na P133). Výhodou je nízká cena a to, že jsou velmi malé (někdy on-board třeba v notebookách). Nevýhodou je nekompatibilita a potřeba speciálního programu k ovládání modemu.

  • Windows modemy a RPI modemy

    Windows modemy (WinModem) a RPI modemy (také známé jako WinRPI - Rockwell Protocol Interface). Zástupci této kategorie jsou například USR Sportster Winmodem a IBM Aptiva MWAVE. Používají procesor počítače k ovládání modemu, ale ne k manipulaci s daty, takže zatížení procesoru je menší (kolem 7% na P133). Jejich výhodou je nízká cena, WinModemy jsou (na rozdíl od RPI modemů) dostupné pouze v interním provedení. Nevýhodou je proprietální řešení, které vyžaduje pro ovládání speciální program, bez něhož jsou nepoužitelné. Ovladače nejsou k dispozici například pro Linux a ani jiné klony Unixu, protože komunikační protokol je chráněn licencí a neochota výrobců spolupracovat s vývojáři je až zarážející.

  • Cellulární modemy

    Cellulární modemy jsou modemy pro mobilní (cellulární) telefony. Jejich výhodou je, že jsou použitelné i v místech, do kterých nevede telefonní linka a tak jsou využívány hlavně jako doplněk k notebookům, pokud jejich majitel touží po doopravdy mobilní kanceláři. Vše ostatní lze pokládat za nevýhody. Maximální přenosová rychlost je pouze 9 600 kbps a jsou dostupné jen jako PCMCIA karta, která je propojena s vlastním mobilním telefonem kabelem (telefon ovšem musí datové přenosy podporovat). To vylučuje jejich použití ve stolním počítači, pokud si nepřikoupíte zvláštní šachtu pro PCMCIA karty. Cenově vychází náklady na pořízení i provoz výše, než u modemů pro klasické telefonní linky, zvláště při delší době připojení.

  • Hlasové modemy

    Hlasové modemy (voice modems) jsou zcela bězné modemy, které známe. Oproti běžným modemům mají převodník, který umí digitalizovat přicházející zvuk a naopak měnit digitální záznam přicházející z počítače na zvuk (analogový signál). Většina z těchto modemů umí navíc přicházející zvuky do jisté míry analyzovat. Například rozpoznají ticho na lince, vyzváněcí a obsazovací tóny. Hlavně však mohou rozpoznávat DTMF tóny (Dual Tone Modulation Frequency), které vydávají tlačítkové telefony při vytáčení čísel. Samozřejmostí bývá u těchto modemů vlastní reproduktor a zdířky pro připojení sluchátek a mikrofonu. Formát zvukových dat se liší podle typu modemu, proto je potřeba používat různé konvertory, abychom mohli používat univerzální formáty, které jsou použitelné i jinde.

    Nejjednodušší využití pro tyto modemy najdeme snadno - jako telefonní záznamník, který může snadno nabýt netušených možností. Modem sám při příchozím volání rozpozná, dovolal-li se člověk nebo má navázat datové či faxové spojení. Rozpozná-li hlas, můžeme vhodně voleným programem umožnit uložení záznamu nebo další činnosti, které může modem do telefonu nabízet hlasově volajícímu. Volající může zpětně ovlivňovat chování programu pomocí tlačítek na telefonu nebo dokonce i hlasově.

  • PC Cards - pro přenosné počítače

Programy pro spolupráci s modemem

V dobách minulých, kdy terminálová emulace byla běžným jevem, každý terminálový program ovládal modem sám. Patří sem například terminál z Nortona, M602, Kermit, Telix a podobně. Dnes je patrná snaha (i u Windows) přenést ovládání modemu na operační systém a vytvářet pak univerzální programy, které komunikují s modemem přes standardní rozhraní operačního systému. Ve Windows 3.x k tomu sloužil převážně program Trumpet, který uměl obsluhovat modem (nebo síťovou kartu) a vytvářel pro programy stadardní rozhraní služeb pro protokol TCP/IP (tzv. TCP/IP stack). S příchodem Windows 95 byla tato možnost začleněna přímo do systému.

Pomocí tzv. telefonního adaptéru můžete ve Windows 95 nakonfigurovat své prostředí stejným způsobem, jako kdybyste vlastnili síťovou kartu a byli do Internetu připojeni přímo. Pak stačí jen vytočit číslo vašeho providera, uskutečnit spojení pomocí protokolu PPP či SLIP a po spuštění Netscape, telnetu či ftp můžete přímo vyrazit do Internetu.

Připojení více modemů k počítači

Teoreticky je možné připojit k počítači neomezené množství modemů, prakticky je ovšem nutné vyhradit každému sériovému rozhraní s modemem jedno IRQ a I/O port v počítači. U počítačů PC je počet IRQ omezen na 15, a proto brzy narazíme na horní hranici možností našeho PC nedostatkem IRQ. Teoreticky lze sice více klasických sériových portů obsluhovat jedním přerušením, bohužel výrobci SW ani HW (včetně specifikace PC dle IBM) tuto možnost reálně nepodporují. Řešením tohoto problému jsou speciální multiportové karty, které obsadí jedno IRQ a je na nich integrováno více sérivých portů (8, 16, 32) včetně potřebných vyrovnávacích pamětí. Nejznámějšími asi jsou Cyclades, Digiboard, SDL RISCom a Stallion multiport boards.

11.09.2007, 17:06 vytvořil Administrator