| Výuka > Principy počítačů > Mikroprocesory Intel > Intel 80386 |

Intel 80386

 Intel 80386 DX25

Intel 80386 DX25

Do další kategorie patřily počítače vybavené mikroprocesorem 80386. Jednalo se o mikroprocesor, který vůči typu 80286 byl na úrovni o jeden stupeň vyšší a to jak z hlediska technologického, tak z hlediska vnitřní architektury. Jednalo se o typ procesoru, který byl označovaný jako 32 bitový. Šířka adresové části sběrnice je stejná jako šířka datové části a činila 32 bity. Tato skutečnost vedla k větší propustnosti celého systému a tím také k vyšší operační rychlosti, která byla navíc podpořena ještě vyššími taktovacími kmitočty až 33 MHz. Takto vybavené systémy vykazovaly operační rychlost přibližně 4 milióny operací za sekundu (max. výkon 11,4 MIPS při 275 000 tranzistorech).

Fyzicky adresovatelný rozsah paměti daný adresovou sběrnicí šíře 32 bity nebyl v počítačích podporován a běžně se mohlo instalovat operační paměť o kapacitě 16 MB. I tento rozsah byl však při použití operačního systému MS-DOS v podstatě zbytečný a zbytečně tak i zvyšoval cenu počítače. Jiná situace nastala například při použití operačního systému UNIX, který pro plné využití vlastností systému, tj. víceúlohové a víceuživatelské prostředí, požadoval maximum operační paměti. Novější a levnější variantou procesoru 80386 byl počítač s označením 386SX. Úloha tohoto typu počítače vyplívala z úvahy, která zohledňovala současný stav a ceny mikropočítačů s procesorem 80386, které byly vůči počítačům typu PC/AT výrazně nákladnější. Toto zvýšení nákladů bylo způsobenou zejména potřebou užití dražších podpůrných obvodů mikroprocesoru a dražších periférií, které vyplývá z 16 bitové datové komunikace procesoru se svým okolím.

Procesory 80386SX byly běžně taktovány frekvencí 16 MHz a později i 20 MHz. Jeho operační rychlost byla přibližně stejná jako u počítačů typu PC/AT, ale z hlediska perspektivního výhledu přinášela výhodu možnosti okamžitého nasazení programového vybavení, které bylo tvořeno pro procesor 80386. Dalším klonem procesoru 80386 byl počítač s označením 386DX, který využíval právě 32 bitové externí sběrnice. Procesor 386 byl dalším zlomem pro Intel. Ve srovnání s ostatními 32-bitovými procesory obsahoval hardwarové nástroje pro virtualizaci a ochranu paměti, kterou měl již procesor 286. Navíc vedle režimů reálného a chráněného přibyl i virtuální režim V86. Tento nový režim uměl z chráněného režimu spouštět programy napsané pro 8086 a programy napsané reálný režim 286 a 386. Každému takto spouštěnému procesu se zdá, že pracuje na procesoru 8086 s 1 MB paměti.

Přepínání z reálného do chráněného režimu a zpět se již děje zcela pomocí instrukcí procesoru. Od počátku existence 386 se vyráběly dvě varianty. Jedna představovasla procesor 386 označený DX. Tyto procesory se vyráběly pouze ve čtvercovém kermaickém pouzdře PGA (Pin Grid Array). Pouzdro pro DX bylo keramické se 132 vývody. Na čipu je většinou jméno výrobce, název procesoru a taktovací frekvence, pro kterou je postaven. Procesory SX a DX jsou vnitřně naprosto slučitelné. Procesor SX byl však levnější a jeho datové vývody byly pouze 16-bitové (z vnějšího pohledu) a adresové 24-bitové, takže jím lze adresovat 16 MB paměti jako u chráněného režimu 286. Vnitřně je až na jednu malou výjimku k nepoznání od 386DX (nelze programově nastavit bit ET v řídícím režimu CR0). Procesory SX byly jednoznačně určeny do základních desek, které pracovaly se 16-ti bity a kterých byla na trhu obrovská spousta.

Byly levné, a tak firmy mohly nabídnout zákazníkovi 32-bitový procesor sice se 16-bitovou sběrnicí, ale pro MS-DOS a Windows s plnně dostačující rychlostí. Procesor 386SX měl postříbřené vývody po okrajích čipu v jedné řadě (procesor do pouzdra zapadne tak, že okraje patice jsou na úrovni povrchu čipu). Pouzdro PGA u 386DX je vytvořeno z keramiky a procesor si na patici doslova sedne. Vývody na procesoru jsou ve třech řadách pod samotným pouzdrem. Keramika byla zvolena proto, že umí lépe odvádět teplo než plastové pouzdro. Navíc bylo pouzdro od SX mnohem menší než DX.

Kromě těchto variant se začaly vyrábět i 386DL a 386XL, což jsou čipy 386SX a 386DX s logikou pro řízení spotřeby. Opět se projevila konkurence (AMD), která použila 0,75 mikronovou technologii a vyrobili tak čip menších rozměrů (s menším tepelným vyzařováním) a také ve třech vrstvách. Zkrátily se vzdálenosti na samotném čipu, což ve svém důsledku vedlo ke zvýšení taktovacího kmitočtu. Přesto se obvod AMD 386DX/40 vyráběl pouze v keramickém pouzdře, ale menším než měl původní Intel 386DX.

10.09.2007, 19:18 vytvořil Administrator