| Výuka > Principy počítačů > Magnetooptická média |

Magnetooptická média

 Sony 9.1 GB MO mechanika s médii

Sony 9.1 GB MO mechanika s médii

Základním jevem, kterého se využívá, je tzv. Curieho bod, což je teplotní oblast, kdy má použitý magnetický materiál velmi nízkou koercivitu (vysoká schopnost pojmout magnetickou informaci, která umožňuje používat menší záznamové hlavy s nižším magnetickým výkonem). Magnetické jednotky dosahují Curieho bodu při pokojových teplotách, což je na jednu stranu spojeno s nižšími náklady (nemusí se ohřívat povrch média), ale nese s sebou rizika na stranu druhou (poškození běžným magnetickým polem). Jediný současný způsob, jak velmi rychle rozpálit povrch magnetooptického disku na takovou teplotu, je použít výkonný laserový paprsek.

Způsob zápisu je tedy proveden tak, že se nejprve magnetická hlava přepne do stavu logická nula (severní pól magnetického bitu je dole), pak se laser nastaví na vysoký výkon, ohřeje datové bity na Curieho bod a magnetická hlava zapíše logické nuly. Poté se polarita magnetické hlavy změní a tam, kde jsou logické jedničky, se disk opět ohřeje a zaznamená se informace. Po vychladnutí disku (téměř okamžitě) jsou data zajištěna až do příštího ohřátí. Tím, že je zápis prováděn dvouprůchodovým způsobem, je daná nižší rychlost při zápisu, která je přibližně poloviční oproti čtení.

Čtení pak používá druhého principu, tzv. Kerrova efektu, který uvádí, že pokud dopadne na magnetický materiál polarizovaný laserový paprsek, tak se pootočí. Otočení je menší, než jeden stupeň, ale podle polarity se pootočí buď po směru (logická jednička), nebo proti směru hodinových ručiček (logická nula). Citlivá elektronika tuto změnu zachytí a odešle příslušný výsledek. Pro čtení se využívá snížený výkon, neboť již není třeba magnetická data ohřívat. Čtecí proces je jednoprůchodový a tedy rychlý.

Laserové diody dokáží zaměřit světelný paprsek na plochu o průměru jednoho mikronu čímž se spolu s vertikální polarizací dosáhne příslušné kapacity. Přístupové doby jsou oproti Bernoulliho diskům nebo klasickým harddiskům o něco pomalejší, ovšem vývoj se rozhodně nezastavil.

Vzhledem k popsané technologii záznamu jsou MO disky odolné vůči obvyklým magnetickým polím, se kterými se můžeme v kanceláři či v dopravních prostředcích setkat. Jízda v prvním vagóně metra jim rozhodně neuškodí. Navíc jsou omyvatelné (v případě znečištění se jednoduše otřou a osuší), nečistoty se lze zbavit opláchnutím v teplé vodě se saponátem. Použití je podobné jako u Bernoulliho disků, i když o trochu více zaměřené spíše na archivaci. Pro automatizaci prohledávání lze disky umístit do obřích jukeboxů, vybavených podávacím zařízením a jednou nebo více mechanikami.

Floptical

 3M - 21 MB Floptical disk

3M - 21 MB Floptical disk

U tohoto zařízení je zajímavé, že na jedné straně nosiče jsou umístěné nezměnitelné stopové informace, které slouží k optickému navádění zápisové a čtecí hlavy. Magnetické a naváděcí stopy se střídají v intervalu 20 mikronů a tvoří soustavu soustředných kružnic. Liší se navzájem rozdílnými povrchovými vlastnosti, naváděcí stopy odrážejí světlo méně než magnetické.

Nad povrchem floptické diskety se pohybují dvě spřažené hlavy - klasická magnetická hlava pro čtení a zápis informací a optická hlava pro přesné čtení informací o poloze. Zdrojem světla (podle verze jde buď o laserovou diodu - holorafický floptical nebo o LEDku - konvenční floptical umístěnou v optické hlavě) osvětlujeme povrch diskety a podle intenzity odraženého světla můžeme zjistit, kde se hlava přesně nachází. Díky takovému uspořádání mechaniky a média lze magnetickou hlavu nastavit mnohem přesněji než u běžných disket, kde se používá k tomuto účelu krokový motorek. Další rozdíl najdeme ve vlastním magnetickém záznamu.

U floptických disket se používá na rozdíl od klasické podélné magnetizace díky barium-ferritové vrstvě vertikální magnetizace. Magnetické domény jsou potom orientovány kolmo na povrch. A pravě vertikální magnetizace spolu s naváděcími stopami umožňuje podstatně zvýšit hustotu magnetického záznamu (místo klasických 135 stop na palec u disket je u flopticalů hustota 1 245 stop na palec). V současné době se tak dosahuje neformátované kapacity 25 MB, objevují se ale už i 40 či 80 MB. Díky optice se však dosahuje nejen zvýšení kapacity, ale i rychlosti (asi trojnásobná) a spolehlivosti (díky naváděcí stopě). A jak floptickou disketu poznáte na první pohled od klasické? Jednoduše, je totiž průsvitná.

10.09.2007, 23:08 vytvořil Administrator