| Výuka > Principy počítačů > Klávesnice |

Klávesnice

Klávesnice je vstupním zařízením, které umožňuje zadávat data ručně do počítače. Rozložení znaků na klávesnici je převzato z psacího stroje, a proto má své kořeny již v minulém století. Od této doby dospěla klávesnice k mnoha změnám. Ty se týkají zejména dalších kláves se znaky či funkcemi, které psací stroj neobsahoval.

Dnes existují dva základní typy klávesnic. První typ je označován jako klávesnice XT. Má 83 kláves a byla určena pro první počítače řady PC a PC/XT. XT klávesnice má mikroprocesor klávesnice zabudovaný přímo v sobě, zatímco druhý typ klávesnice AT, která obsahuje 101 (US standard) nebo 102 (European standard) kláves, předpokládá procesor pro klávesnici na základní desce počítače. Tyto klávesnice jsou tedy mezi sebou nekompatibilní, takže není možné XT klávesnici použít u počítače AT. Existuje ale varianta, že většina AT klávesnic je vybavena přepínačem, který dovoluje AT klávesnici přepnout do režimu XT a používat ji tak u počítače XT.

S příchodem operačního systému MS Windows 95 byla AT klávesnice doplněna o dvě speciální klávesy pro ovládání tohoto systému (klávesa pro vyvolání Start menu a pro vyvolání kontextového menu) a nese tak označení Win95 Natural. Je možné se setkat i se speciálními ergonomickými klávesnicemi majícími speciální tvar, který má zaručit, že ruce uživatele budou při práci v co možná nejpřirozenější poloze. S nástupem OS MS Windows 98 se na klávesnici vyrojily další klávesy a některé, zejména funkční, klávesy dostaly i svou další novou funkci.

Klávesnice bývá k počítači připojena většinou 5 kolíkovým konektorem DIN nebo dnes stále častěji pomocí PS/2 konektoru.

Každý znak na klávesnici má svůj kód. S pomocí tohoto kódu je tedy možné se odkazovat na nějaký konkrétní znak. K základním kódům patří ASCII. Tyto kódy nemají pouze znaky uvedené na klávesnici, ale i znaky, které se tak často nepoužívají a proto na klávesnici uvedeny nejsou. Konkrétní ASCII znak mají i např. kombinace několika kláves.

Podle realizace funkce jednotlivých kláves, je možné rozdělit klávesnice na:

  • pracující na principu spínačů - používá pro každou klávesu mikrospínač
  • kapacitní - stisknutí klávesy vyvolá úhoz na kapacitní modul, jenž vysílá patřičné signály, které jsou potom interpretovány procesorem 8048 umístěným přímo v klávesnici, a jejich kódy jsou pak vysílány do počítače
  • induktivní - při stisku klávesy se vsouvá cívečka, umístěná na tyčince spojené s klávesou, do elektromagnetického pole, které je vytvářeno sítem. Tím se mění hodnota proudu procházejícího touto sítí v daním místě. Mikroprocesor klávesnice pak vyhodnotí, ve kterém místě došlo ke stisku klávesy a předá pak počítači příslušný kód klávesy
  • virtuální - nejedná se ve skutečnosti o klasickou klávesnici, ovšem její matrice je promítána na desku stolu a zde je pak snímána poloha jednotlivých virtuálních kláves. Používá se např. u mobilních PDA atp.

 Kontaktní s vodivou gumou

Kontaktní s vodivou gumou

  1. vodivá guma
  2. izolační destička
  3. pozlacený kontakt

 Membránový

Membránový

  1. těleso spínače
  2. membrána
  3. nosná deska

Klávesnice v sobě obsahuje mikroprocesor, který ovšem není tak výkonný jako procesor počítače. Je-li stisknuta nějaká klávesa, tento mikroprocesor detekuje její pohyb a přečte kód této klávesy. Ten se uloží do zásobníku (to umožňuje například psaní na klávesnici rychleji, než procesor stíhá jednotlivá stisknutí zpracovávat.), který může standardně pojmout pouze 15 znaků. Dojde-li k dalšímu zápisu znaku do plného bufferu, ozve se krátkým pípnutím. Pokud jsou tedy nějaká data v bufferu, pošle mikroprocesor klávesnice procesoru počítače signál přerušení (interrupt), což je elektrický signál, kterým klávesnice žádá procesor, aby zastavil svou činnost, kterou právě provádí a začal zpracovávat znaky, které mu procesor klávesnice posílá.

Procesor pozná přerušovací signál vyslaný klávesnicí a spustí z BIOSu (nebo RAM) ovladač. Ovladač klávesnice načítá kódy a v tabulce kódů k nim vyhledává odpovídající písmena. Důležité je ještě poznamenat, že přečtené znaky musí být z bufferu klávesnice vymazány. Písmeno odpovídající kódu je uloženo v bufferu v paměti RAM, kde je k dispozici pro běžící program.

Klávesnici dělíme dále na čtyři části:


 Standardní rozložení klávesnice pro Windows

Standardní rozložení klávesnice pro Windows, modře jsou znázorněny znaky při rozložení klávesnice CZ

11.09.2007, 11:54 vytvořil Administrator