| Výuka > Principy počítačů > Historie |

Historie

 Abakus

Abakus

Za nejstarší dochovanou početní pomůcku je považován abakus. Tato pomůcka je založena na systému korálků, které na tyčkách nebo ve žlábcích kloužou nahoru a dolů. Při pohledu na abakus si leckdo vzpomene na své mládí a na své první počítadlo. Vznik abakusu je pravděpodobně připisován někam do dávnověku. Před pěti tisíci lety se objevil v Malé Asii, odkud se postupně rozšířil na východ; od 13. století je abakus znám i z Číny, kde mu přezdívali Soroban. Byl tvořen třinácti sloupci se dvěma korálky nahoře - nebesa a pěti korálky dole - země. Existují ještě dvě jeho modifikace a to ruská a japonská. Japonci abakus převzali v 17. století a mírně si ho přizpůsobili - má jednadvacet sloupců s jedním korálkem nahoře a čtyřmi dole. Ruská verze abakusu pracuje se systémem deseti korálků v deseti rovnoběžných řadách). Abakus je na dálném východě stále populární - učí se s ním počítat děti ve školách v rámci povinné výuky a na mnoha místech se zcela běžně používá v praxi. Zde se mu říká "Sčot".

 Pomůcka z ruky dinosaurů

Pomůcka z ruky dinosaurů

 Kost

Kost

Kupodivu abakus nebyl první počítací pomůckou. Ještě dříve byla používána pro počítání speciální pomůcka, z ruky Dinosaurů (Tetrapodů), jež měli 8 prstů a pomocí nich se zřejmě pravěcí lidé dostávali k výsledkům jejich matematického tvoření. Později však bylo využíváno pouze jedné velké kosti, na kterou se prováděly zářezy.

Klíčovou roli sehrál v počítačové historii anglický matematik a filozof John Napier, který v roce 1614 zveřejnil své logaritmické tabulky. Tento objev umožňoval převést násobení a dělení, které bylo v té době velice komplikované, na jednoduché sčítání a odčítání.

 Napierovy kostky

Napierovy kostky

John Napier se však proslavil především objevem tzv. Napierových kostek, což bylo deset hůlek, na kterých byla vyryta multiplikační tabulka. S její pomocí bylo možno velice rychle násobit za předpokladu, že alespoň jedno z násobených čísel bylo jednociferné.

Mezi první počítací stroj (pomůcku) je právem považováno logaritmické pravítko, jehož přesnost závisela na jeho délce.

Kupodivu i Leonardo da Vinci byl jedním z těch, kteří zasáhli do historie počítačů a to tím, že se pokoušel přijít na kloub mechanické kalkulačce. To je doloženo několika jeho náčrtky.

 Schickardova kalkulačka

Schickardova kalkulačka

Mezi průkopníky mechanických kalkulaček patřil zejména Wilhelm Schickard, který v roce 1623 mechanickou kalkulačku vynalezl. Pracovala již se systémem plovoucí řádové čárky. Z jeho práce je dochována pouze dokumentace, jelikož dva sestavené prototypy se poděly neznámo kam.

 Pascaline

Pascaline

Úspěšnějším byl Francouz Blaise Pascal, který v roce 1642 vyrobil vlastní mechanickou kalkulačku (Pascaline). V té době mu bylo pouhých 19 let. Učinil tak prý kvůli svému otci, jež byl výběrčím daní a celé dni trávil úmorným počítáním dlouhatánských sloupců čísel. Pascalova kalkulačka měla rozměry 51 × 10 × 7,5 cm a byla zhotovena z kovu. Její součástí bylo osm číselníků, kterými se pohybovalo jakousi jehlou. Byla schopna provádět pouze operace sčítání a odčítání. Do dnešního dne se zachovalo pouze 50 kusů této kalkulačky, které slouží především jako exponáty na výstavách.

 Leibnitzův krokový kalkulátor

Leibnitzův krokový kalkulátor

Po B. Pascalovi následoval německý filozof Gottfried Wilhelm von Leibniz, který v roce 1694 sestrojil tzv. krokový kalkulátor, který uměl navíc také násobit, dělit a provádět druhou odmocninu. Leibniz toho dosáhl tím, že nahradil původní jednoduché ploché ozubené kolo, které bylo srdcem mechanizmu, ozubeným válcem. Tento válec, na němž byly umístěny kovové kolíčky v podstatě stejným způsobem jako např. u flašinetu, reprezentoval jakýsi pevný program, který se měnil s výměnou tohoto válce. Tento systém nebyl překonán téměř do druhé poloviny 19. století.

 Aritmometr

Aritmometr

První opravdu sériově vyráběnou a používanou kalkulačku vynalezl v roce 1820 Thomas de Colmar. Tento přístroj zvaný aritmometr uměl čtyři základní matematické operace - sčítání, odčítání, násobení a dělení. Těchto kalkulaček se používalo zejména v první světové válce. Později se též používaly i za druhé světové války pro výpočty vědců pracujících na atomové pumě. Kalkulačky založené na tomto principu se používaly až do šedesátých let našeho století, kdy byly nahrazeny nejprve elektronickými kalkulačkami, posléze pak elektronickými počítači.

 Ch. Babbage - automatický stroj

Ch. Babbage - automatický stroj

Značným průkopníkem v oblasti počítačů byl automatický stroj poháněný parou jehož konstruktérem byl Charles Babbage, profesor matematiky v Oxfordu. Prováděl spoustu výpočtů pro Královskou astronomickou společnost. Tento stroj sestrojil v letech 1812-1833, kdy prováděl spoustu teoretických prací, až se mu nakonec počítací stroj podařilo sestrojit, a právě roku 1833 předvedl švédské akademii návrh stroje pro řešení diferenciálních rovnic. Pokud by došlo k sestrojení tohoto stroje, měl by jistě velikost lokomotivy využívající mechanických převodů, čepů, ozubených válců, hřídelí apod.

 Analytický stroj - ADA

Analytický stroj - ADA

Naprostý převrat byl zaznamenán roku 1848, kdy začal vznikat pod názvem analytický stroj, všeobecně použitelný počítač pracující na mechanické bázi. S ním pomáhala Babbageovi dcera anglického básníka lorda Gordona Byrona Augusta Ada, kněžna z Lovelace, která se starala především o správu financí jeho výzkumu, kterou poskytovala britská vláda, ale také se podílela na přepracování plánů analytického stroje. Zároveň byla i jakýmsi tiskovým mluvčím. Jelikož znala konstrukci a funkčnost stoje, mohla sestavit seznam instrukcí, čímž se vlastně stala první programátorkou. Na její počest pak v 80. letech americké ministerstvo obrany pojmenovalo nový programovací jazyk po ní - ADA.

Tento stroj se ovšem nepodařilo sestrojit ani jeho synovi, který se o to pokoušel v letech 1880-1910. Kdyby náhodou došlo k jeho sestrojení, sestával by z více než padesáti tisíc součástek mezi něž by patřilo i čtecí zařízení pro zadávání pracovních instrukcí zakódovaných na děrných štítcích, "sklad" (paměť) o kapacitě jednoho tisíce až padesátimístných čísel, "mlýn" (řídící procesor) umožňující skládání instrukcí v jakémkoli pořadí a výstupní zařízení umožňující tisk výsledků.

 Jacquardův děrný štítek

Jacquardův děrný štítek

Nápad s děrnými štítky nebyl ovšem nápadem Babbageovým nýbrž Joseph-Maria Jacquardovým, který jej použil pří řízení tkalcovského stavu, právě s použitím děrných štítků.

 Děrná páska

Děrná páska

Děrné pásky se staly základním komunikačním prostředkem člověka s počítačem. V roce 1889 jej použil americký vynálezce Herman Hollerith při sčítání obyvatelstva. Sčítání lidí totiž zabralo sedm let a to se zdálo velmi zdlouhavé vzhledem k přírůstku obyvatelstva. Hollerith tyto děrné pásky využil jako nosiče dat, které byly potřeba zpracovat - každá vyražená dírka představovala jednu číslici, kombinace dvou dírek pak jedno písmeno. Touto metodou se veškeré sčítání zkrátilo na šest týdnů. Tento systém se používal až do druhé poloviny 20. století.

 Felix

Felix

V roce 1905 sestrojil Willgodt Odhner počítací stroj, který pracoval se systémem ozubených koleček. Tento stroj se stal velmi populární a jeho prototyp se dostal až do Ruska, kde byl sestrojen roku 1972 pod názvem Felix.

07.09.2007, 18:09 vytvořil Administrator